Pojem „policie“

Pojem policie, dnes nejrozšířenější označení organizačních složek státu, jejichž úkolem je zajišťování vnitřní bezpečnosti, pořádku a klidu, pochází z řeckého slova polis, označujícího obec, město a v přeneseném smyslu také stát. Stejně jako jiná slova, prošlo i slovo policie historickým vývojem.
V moderním slova smyslu začalo být používáno poprvé ve Francii na přelomu čtrnáctého a patnáctého století, v šestnáctém století začalo být používáno v Německu a krátce na to i na území habsburské monarchie tedy i v Čechách.
 V té době bylo slovo „policie“ používáno ve dvou různých významech. Jednak bylo používáno pro označení výkonných bezpečnostních složek, na druhé straně bylo častěji používáno pro označení jednotlivých činností těchto složek. Jednalo se například o policii všeobecnou, policii bezpečnostní, silniční, živnostenskou, honební, stavební či důlní.

Historie komunálních (obecních) policií do roku 1918

Zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti bylo nutné ve všech dobách. Ve starověku úkoly s tím spojené zajišťovala vedle ochrany před vnějšími nepřáteli armáda. Už v různých etapách tohoto období docházelo v souvislosti s rozvojem organizace státu ke specializaci a vyčleňování ozbrojených složek, jejichž úkolem bylo zajišťování vnitřního pořádku.
Za nejstarší ozbrojenou složku takového zaměření jsou označováni skytští lučištníci, kteří ve 4. stol. př. n.l. vykonávali pořádkovou službu v Athénách a na okolních pozemcích. Odhlédneme-li poněkud od faktu, že městský stát představoval v předmakedonském období vrcholnou formu státní organizace, můžeme je označit za skutečné předchůdce obecních policií, protože zajišťovali klid a pořádek ve městě a přináležejících pozemcích.
Ve starověkém Římě podobnou úlohu zajišťovaly městské kohorty, jež původně tvořilo tisíc, později tisíc pět set mužů, podléhaly městskému prefektovi a jejich úkolem bylo udržování pořádku ve městě.

Podobně se o pořádek a bezpečí starala i středověká česká města. Obce představovaly ve všech obdobích základní organizační jednotku státu, která ve vlastní působnosti zajišťovala určité oblasti správy. Mezi ně patřilo i zajišťování pořádku. Z tohoto období nacházíme zmínky o městských žoldnéřích, kteří byli placení z městské pokladny a v době míru prováděli hlídkovou činnost v ulicích, střežili městská vězení, vybírali městská mýta a v případě potřeby pronásledovali bandity loupící v okrsku města. V době války bylo jejich úkolem bránit hradby města. Protože ne všechna města si mohla dovolit nebo byla ochotna platit „profesionály“, museli v některých městech tuto službu vykonávat sami měšťané. Jak ukazují některé dobové záznamy, takto prováděná strážní služba nebyla vždy přínosem.  
Jednou z událostí, které ovlivnily významně i vývoj policejní činnosti na našem území, bylo vydání říšského policejního řádu v Německu v roce 1530. Tento předpis se svými novelami se stal vzorem při tvorbě policejních řádů vydaných pro území Rakouského císařství.
Revoluční ideje, které se podařilo prosadit na konci padesátých let devatenáctého století, přinesly kromě zrušení nevolnictví i zásadní změny do státní správy a návazně významně změnily postavení obcí. První měl tyto změny přinést zákon číslo 170 o prozatímním obecním zřízení vydaný 20. března 1849, tak zvané „Stadionovo obecní zřízení“, z jehož zásad později vycházely téměř všechny právní předpisy, které na tomto úseku byly přijímány. Nejvýznamnější ze změn je nepochybně ta, která je uvedena hned v úvodu zákona a říká, že „svobodná obec je základem státu“. Zákon vymezil obce jako základní jednotky územně správního členění státu a tato základní charakteristika jim zůstala až do dnešní doby.
Podobně do dnešní doby zůstalo jím zavedené členění obcí podle počtu obyvatel na města, městyse a obce a podobně jako dnes byla jejich působnost rozdělena do dvou oblastí, na přirozenou, dnes samostatnou, a přenesenou.
Přestože tento vývoj byl přerušen obdobím Bachova absolutismu, na uvedené obecní zřízení navázaly v letech 1859 a 1862 další dva zákony upravující obecní zřízení, které umožnily v roce 1864 vydat obecní zřízení a řád volební pro jednotlivé korunní země, pro Čechy 16.4. a pro Moravu 15.3.
Tyto právní normy upravovaly základní instituty obecního zřízení téměř shodně a vliv tak zvaného Stadiónova obecního zřízení je v nich zřetelně patrný. Zřejmá je i podobnost se současnou stavbou státní správy.  
Výraz policie byl v té době především používán jako označení pro činnostní náplň bezpečnostních útvarů a činnost komunálních policií vycházela především z nařizovací působnosti obecních výborů, které na základě tohoto zmocnění vydávaly policejní nařízení ve formě řádů. Například řád požární policie, řád silniční, zdravotní, tržní, řád pro žebrotu a podobně. Z řádů pak vycházely jednotlivé činnosti – policie dopravní, policie silniční, stavební, polní, honební, živnostenská atd.  
Přibližně v polovině devatenáctého století se v českých zemích objevuje nový název pro policejní sbory - četnictvo. Toto slovo jihoslovanského původu se dříve používalo k označení lupičů a banditů podle toho, že se často sdružovali do skupin - čet. Používáno bylo k označení státních policejních sborů až do poloviny století dvacátého.

Historie komunálních (obecních) policií v letech 1918 - 1939

Po vzniku Československa byl prakticky zachován rakouský model organizace policejních složek, kdy udržování klidu, pořádku a bezpečnosti zajišťoval stát. Výkon bezpečnostní služby byl rozdělen mezi četnictvo v terénu a policii ve městech. Četnictvo podporované komunální policií plnilo úkoly na venkově a v menších městech, státní policie ve statutárních městech. Později docházelo k zestátňování policejní správy a obce ji vykonávaly v přenesené působnosti, pokud v tomto směru nebyla pravomoc přenesena na státní policejní úřad. Pro ilustraci uveďme, že na tehdejším území Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi působilo 7.360 pracovníků policejních úřadů, 14.123 četníků a 4.500 strážníků zařazených u komunálních policií.

Služební instrukcí byla priorita při výkonu místní policie, tedy činnosti zajišťující bezpečnost, delegována obci, četnictvo mělo pouze na základě pokynů státních politických úřadů napomáhat výkonným orgánům, které si obce mohly podle potřeby zřizovat. Na základě zmíněné instrukce měly politické úřady za úkol dohlížet na to, aby touto pomocí netrpěly stanovené bezpečnostní služby četnictva.
Komunální policejní sbory nesly různé označení – stráž, bezpečnostní stráž a podobně. Byly stejně jako dnes zřizovány obcemi a financovány z jejich prostředků, podřízeny byly starostovi, který byl přes okresní a zemské politické úřady podřízen v poslední instanci ministerstvu vnitra. Pro výkon služby těchto sborů byly používány služební řády, které vykazovaly dílčí odlišnosti podle potřeb té které obce, do značné míry byly ovšem koncipovány podle velmi dobře propracovaných předpisů pro četnictvo.

Při zajišťování bezpečnosti komunálním sborům příslušelo:

• > přihlížet k bezpečnosti osob a jmění
• > mít péči o zachování obecních silnic, cest, míst a mostů, o bezpečné ježdění po silnicích a vodách, jakož i konat policii polní
• > vykonávat policii vztahující se k věcem potravním a přihlížet k prodeji na trhu, zvláště pak dohlížet k míře a váze
• > vykonávat policii v příčině zdraví
• > konat policii týkající se čeledi a dělníků a držet ruku nad čeledním řádem
• > konat mravnostní policii
• > konat policii v příčině staveb a v příčině ohně, držet ruku nad řádem stavěcím a udělovat policejní povolení ke stavbám.

Starosta pak „držel ruku nad policií místní“ ve všech věcech krom záležitostí, které byly přikázány státním orgánům. Služební řády už tehdy obsahovaly postupy stráže, které byly zaměřeny na prevenci. Povinností členů stráže bylo snažit se zabránit hrozícím nehodám a porušování zákonů, a když tyto již nastaly, zakročit. Často byly konkretizovány i formy činnosti, jejichž náplní bylo preventivní působení, jako pozorování okolí, varování, odstraňování příčin, zadržení podezřelých osob a osobní prohlídka či služební oznámení o věcech, které by k nehodě nebo překročení zákona mohly vést. Hlídky měly za úkol dohlížet při příjezdech a odjezdech vlaků, zejména sledovat osoby podezřelé, osoby nebezpečné cizímu majetku, nepovolený obchod a příjezdy a odjezdy cizinců. V divadlech a biografech pak patřilo k povinnostem hlídek dostavit se na místo nejdéle půl hodiny před otevřením a osobně se přesvědčit, zda jsou veškerá bezpečnostní zařízení v náležitém pořádku. Po otevření strážníci dohlíželi na dodržování zákazu kouření, na pořádek u pokladny a šaten, aby nebyly páchány kapesní krádeže a zamezovali přístupu osobám podnapilým, stiženým nakažlivou chorobou či jinak vzbuzujícím odpor. Na pořádek dohlíželi až do okamžiku, kdy po ukončení představení odešel poslední návštěvník.

Historie komunálních (obecních) policií v letech 1939 – 1947

V počátečním období protektorátu pracovala obecní policie stejně, jako v období první republiky ve 27 městech. K reorganizaci došlo až v roce 1942. Tak zvanou Gemeindevollzugspolizei, Obecní výkonnou policii, rozčleněnou na uniformovanou a neuniformovanou, byly povinny zřídit a udržovat všechny obce s počtem obyvatel nad deset tisíc. Obce s počtem obyvatel nad pět tisíc byly povinny udržovat pouze uniformovanou složku. Pouze tam, kde si to vynutila situace, bylo možno uložit i těmto menším obcím povinnost zřídit a udržovat i obecní výkonnou policii neuniformovanou. Činnost menších sborů se omezovala pouze na podporu činnosti četnictva, naproti tomu ve větších městech byly zřizovány policejní úřady, jejichž činnost byla srovnatelná s činností vládní policie. Po roce 1945 byly bezpečnostní složky postupně reorganizovány v souladu s Košickým vládním programem, vznikl nový Sbor národní bezpečnosti, do kterého byly v roce 1947 včleněni i příslušníci obecní výkonné policie.

Obecní policie v polistopadovém období

Na začátku tohoto období snahy o změnu sytému a nápravu věcí veřejných byla pochopitelně velká pozornost věnována i činnosti policie, která byla v předlistopadovém období často zneužívána jako nástroj k potlačování nepohodlných názorů a lidí, kteří se je snažili uvést do života. Bylo nutné co nejrychleji přeorganizovat policejní sbory tak, aby se staly nástrojem demokratického prosazování práva a zajišťování pořádku. Stejně jako v jiných oblastech i v této se jevilo jako nejjednodušší vrátit se k osvědčeným věcem z období první republiky.
I mnohé obce, přestože měly zákonem ustanovenou možnost vyžadovat od policie plnění úkolů k zajištění pořádku, považovaly za dobré a potřebné, aby mohly místní záležitosti veřejného pořádku zajišťovat pomocí vlastní represivní složky, jako tomu bylo v meziválečném období.
Cestu k tomu jim otevřel zákon č. 367/1990 o obcích, který v § 14, odst. 1, písm. o. Dal obecním a městským zastupitelstvům možnost zřídit v samostatné působnosti obecní vyhláškou vlastní represivní sbor řízený a také financovaný obcí. Na základě tohoto ustanovení některé obce ještě před vydáním zákonné normy regulující činnost takového útvaru pověřili zaměstnance obce nebo některou soukromou firmu dohledem a zajišťováním pořádku na území obce. Tito zaměstnanci v civilu a často bez jakékoliv průpravy ve výkonu podobné činnosti s písemným pověřením obce, kterým se vykazovali v případě zákonem blíže nespecifikovaného výkonu pravomoci, začali se zajišťováním pořádku.
Prvním městem, které zřídilo obecní policii byla Praha. Český Krumlov patřil mezi města, která krátce na to následovala.
Takový stav byl pochopitelně neudržitelný, protože neexistovala žádná jasná zákonná norma, která by činnost takových zaměstnanců legalizovala a jasně vymezovala rozsah jejich pravomocí. Proto bylo na jedné straně sporné vymáhání rozhodnutí těchto pracovníků a na druhé straně hrozilo velké riziko neoprávněných zásahů do práv a svobod občanů lidmi, kteří v některých případech neměli s policejní prací nejmenší zkušenosti.
Tuto situaci vyřešil zákon č. 553/1991 o obecní policii přijatý sněmovnou v poměrně velkém časovém skluzu za jmenovaným zákonem o obcích 6. prosince 1991, který v platnost vstoupil 1. ledna 1992. Tento zákon, stejně jako mnoho jiných z té doby, vykazoval značný počet nedostatků zaviněných jednak ne úplně jasnou představou o charakteru a poslání této staronové složky, jednak krátkou dobou, kterou měli tvůrci zákona k jeho vytvoření k dispozici. Přesto vzhledem ke zmíněným okolnostem byl zásadním krokem k ustanovení obecních policií v tomto období a konečně jasně určil, kdo a jakým způsobem může obecní polici zřídit, jaké je její poslání, rozsah jejích činností a jasně vymezil povinnosti strážníků a pravomoci, které mohou při své činnosti používat. Přestože si praxe vynutila v dalších letech i poměrně zásadní zásahy v podobě novel především v oblasti pravomocí, přesto tehdejší ustanovení stále tvoří zásadní část této zákonné normy, která má mezi ostatními zákony souvisejícími s činností obecních policií výsadní postavení. Také napomohl dalšímu rozvoji obecních a městských policií.

Městská policie v Českém Krumlově

Město Český Krumlov bylo jedním z prvních měst, které začalo s budováním vlastního pořádkového sboru. V září 1991 proběhlo výběrové řízení, v němž zvítězila Kaplická firma Ekotom. Ta byla pověřena zajištěním provozu. Bylo přijato prvních šest strážníků, kteří prošli krátkým výcvikem sebeobrany, začali se učit Němčinu a vytvořili základ prvního novodobého městského bezpečnostního sboru. Tento sbor byl organizačně začleněn pod odbor vnitřních věcí. Zmínění zaměstnanci byli označeni jako městská policie, měli průkazy, jimiž se jako takoví mohli prokázat a byli vybaveni písemným pověřením provádět kontroly podle přestupkového zákona a zákona o obcích. Jejich hlavní náplní práce bylo provádět kontroly stánkařů a jiných záborů veřejného prostranství, vývěsních štítů a veřejného pořádku. Za porušení předpisů v této oblasti ukládali také pokuty. Když v roce 1992 upravil podmínky fungování obecních policií příslušný zákon, nesměla už výkon služby zajišťovat soukromá firma. Proto se první strážníci stali zaměstnanci obce, byli přijati další strážníci a velitelem se v souladu se zákonem stal starosta. Všichni strážníci museli absolvovat zákonem předepsané školení a zkoušky před komisí Ministerstva vnitra ČR. Dvě strážnice musely být také dočasně převedeny na odbor místního hospodářství, než dosáhly předepsaných jedenadvaceti let věku. Součástí profesní přípravy se v té době stal i pravidelný výcvik k používání donucovacích prostředků a střelných zbraní vedený instruktory Policie ČR. Počet strážníků se neustále zvyšoval. V roce 1994 bylo zařazeno k Městské policii 30 strážníků, v roce 1997 se počet snížil na 26 strážníků, v roce 2004 se stále udržoval počet 26-ti strážníků a v roce 2012 se počet  ustálil na 23 strážnících. Rychle se zlepšovala nejen teoretická vybavenost strážníků, ale i materiální. Strážníci byli vybaveni dvěma služebními vozy, později třetím, speciálně upraveným na převozy „botiček“ a terénním motocyklem. V letech 1994 až 1997 měla krumlovská městská policie i své psovody se služebními psy. Městská policie byla také vybavena kvalitní moderní spojovací technikou firmy Motorola.
Od roku 1994 do roku 2011 provozovala Městská policie Český Krumlov pult centrální ochrany, jímž vedle objektů města byly elektronicky střeženy i objekty soukromých osob od rodinných domů až po sklady.
V rámci prevence kriminality, na jejímž zajišťování se obecní policie začaly na přelomu tisíciletí podílet, bylo i v Českém Krumlově zřízeno preventivní pracoviště a jeden ze strážníků byl pověřen zajišťováním sociální prevence na primární úrovni. Výsledkem byla nabídka besed a přednášek navazující na výuku v jednotlivých ročnících, která je ve stále širší podobě realizována dodnes. Později byly vytvořeny i programy pro Mateřské školy, preventivní pracoviště spolupracuje též se seniory. Vedle toho Městská policie pořádá a podílí se na organizaci dlouhé řady soutěží a jiných preventivních akcí pro širokou veřejnost.
V roce 2006 bylo zadání rozšířeno i na situační prevenci a v tomto roce byl také vybudován základ městského kamerového dohlížecího systému o třech kamerách. V současné době provozuje Městská policie devět kamer, které především zajišťují to nejcennější, tedy prostor historického centra města v oblastech s nejčastějším výskytem jednání, která narušují veřejný pořádek (viz. Kamerový systém).